Co je to ta pravá zábava, o tom má každý naprosto jinou představu. Jsme lidé různí, a proto jednoho baví to a druhého zase tamto. Také se to může nazývat koníček, nebo hobby. Filatelista dokáže nezměrné hodiny prosedět u známek a nikdo jej nechápe. Mimo dalších filatelistů, kteří jsou vlastně jedna taková veliká rodina. Je to takový tichý a neškodný koníček. Ovšem drobátko leze do peněz. Ale to asi každá sběratelská činnost. 

Jiný člověk by nedokázal tak trpělivě sedět na židli, a tak vlastně odpočívat. Jemu to nejde. On musí ven, musí si nazout sportovní boty a třeba běhat po stadionu, nebo lozit někde po skalách. Tak vznikají horolezci, kteří když vidí jakýkoli kopec, začnou slintat jako Pavlovův pověstný pes. Šplhají na každý kámen v okolí a když není žádná skála po ruce, lezou po výškových budovách. Bez jištění. To už je ovšem jiná kategorie lezectví jako takového.  

Máme tedy dva lidi, každý se baví jinak a jeden druhého by asi jen těžko pochopil. Horolezec nerozezná normální běžnou známku od aršíkové a filatelista zase asi netuší, kde se nalézá nejbližší skála se střední obtížností. Tak už to v životě chodí, jeden chce doleva a druhý doprava. Jeden hot a druhý čehý, pokud mohu použít název komedie s panem Funésem.  

A vidíte, komedie, další zábava. Možno sledovat doma, nebo v kině. Nebo kdekoli, pokud máme mobil a příslušný film v něm. Zde ovšem nesmí vadit malá obrazovečka, kde toho moc vidět není. Ovšem pokud film známe a chceme si jej pouze připomenout, není to na škodu. Ovšem proti návštěvě kina, kde samozřejmě nemusí hrát zrovna komedii, ale třeba horor, nebo jiné drama, je to ovšem nic. Zde to má tu správnou atmosféru. Zde to má ten správný břink. Když vám po všech stranách šustí papíry, vzadu do filmu někdo kecá a před vámi je chlap, který má zezadu velmi zajímavou hlavu. Ale kdyby ji neměl, viděli byste až na plátno. Což v kině bývá hodně důležité.